Rock-Galaktic na Blog.cz

Historie skupiny SLAYER je přímo spjata s Kerrym Kingem, který v roce 1982 v Huntigton Beach v Kalifornii na předměstí Los Angeles začal shánět talentované muzikanty. Než Kerry založil SLAYER hrál společně s Tomem Arayou (zpěv, basa) ve své předchozí skupině The Quits. Hledal však kytaristu a doslechl se o jistém Jeffu Hannemanovi (kytara), který se prý zajímal o punkovou hudbu - tak si ho šel poslechnout přímo k němu domů. Nejspíš byl spokojen a tak oslovil Toma (který v té době pracoval v nemocnici), zda by neměl zájem účinkovat v nové kapele s názvem SLAYER s čímž Tomas souhlasil a zdravé jádro bylo vytvořeno. Teď už zbývalo pouze najít bubeníka. A tím se stal Dave Lombardo.

Svoje první vystoupení (koncerty) odehráli SLAYER v roce 1982 a jejich repertoár se v těch dobách skládal především z převzatých písní od skupin Iron Maiden, Judas Priest a dalších, převážně punkových kapel. Zpočátku hráli v malých klubech a později začali hrát na pravidelných o víkendových vystoupeních. Již od svého založení měli poměrně dobrou základnu mezi místními Hooligans! Jedno z jejich prvních vystoupení se odehrálo 25.3.1982 na jejich střední škole ještě společně se dvěma kapelami.

V srpnu roku 1983 hrála skupina svoje vystoupení v klubu Woodstock, kde je viděl Brian Slagel (zakladatel Metal Blade Production). SLAYER ho tak zaujali (dalo by se říci uchvátili), že jim nabídl účast na kompilaci Metal Masacre III (na Metal Masacre I byla píseň Metallicy - Hit the Lights). SLAYER souhlasili, ale účast na Metal Masacre si podmínili tím, že jim Brian Slagel pomůže při produkci jejich prvního alba (LP desky). Na kompilaci se objevila skladba Aggressive Perfector a poté již následovalo první dlouhohrající album!

Na konci roku 1983 nakráčeli hoši do studia a začali se věnovat práci na své první desce, kterou pojmenovali Show No Mercy. V USA se album dostalo do prodeje v prosinci roku 1983 (opět srovnání s Metallicou, která v témže roce vydala album Kill´em All), ale v Evropě se díky problémům s distribucí dostává na pulty obchodů až počátkem roku 1984 (únor - Roadrunner Record). A tak se zrodil styl nazývaný THRASH METAL!!! Ještě ke srovnání s Metallicou - jeden hudební časopis při hodnocení obou alb poznamenal, že Dave Lombardo je rozhodně lepší bubeník než Lars Ulrich!

Po natočení této desky následovalo první turné skupiny a dá se říci, že pro SLAYER bylo jednou velkou zkušeností! Chtěli aby jim někdo pomohl dostat se na koncerty, ale Brian Slagel jim řekl "Termíny máte zamluvené, jenom jsem zvědav, jak se tam dostanete". Kapela si najala Van pro svoje vybavení, jenže ten byl příliš malý a nebylo v něm dostatek místa pro všechny členy kapely, takže byl Tom Araya nucen vzít svoje Camaro. Tohle "turné" bylo jedním slovem chaotické. Chlapci spali u jakýchkoli lidí, kteří je nechali u sebe přespat a navíc se jim nedostávalo peněz, protože všechno utratili za jídlo a pivo. Co se hudební stránky týká, tak po té proběhlo vše velmi dobře, protože každý chtěl tuhle "novou muziku"! Když se vrátili Brian Slagel je přivítal slovy: "Kde máte peníze?" a oni odpověděli "Jaký peníze???!!!!". "No ty, které jste mi měli dát za vaše vystoupení!", načež se mu dostalo této odpovědi "Aha - tyhle peníze - tak ty jsme měli k přežití a kupovali jsme si za ně jídlo!".

Po tomto turné nahráli SLAYER tři nové songy - a to - Chemical Warfare, Captor of Sin a Haunting the Chapel, které skončili na EP Haunting the Chapel (1984).

V roce 1985 natáčejí SLAYER album Hell Awaits, které stejně jako to předchozí produkoval Brian Slagel a vyšlo také u Metal Blade Records. Toto album si v krátkém čase po jeho vydání koupilo na 100 000 lidí a od tohoto momentu se o SLAYER začala zajímat větší vydavatelství! Tahle deska ukázala, že SLAYER dokáží pracovat i s pomalými písněmi - jako třeba At Dawn they Sleep. Album působí mnohem temněji a "satanističtěji" než předchozí Show No Mercy, což přispělo i k tomu, že se o kapele začalo mluvil i v nehudebních kruzích.

V roce 1985 vyjíždějí hoši na své první evropské turné a hned se účastní holandského festivalu Dynamo (jiné zdroje uvádějí, že jejich první vystoupení v Evropě bylo na Poperinge festivalu v Belgii společně s Lee Aaron a Mercyful Fate). To byl velký krok pro kapelu, protože předvedla naplno svůj talent pro live vystoupení i v Evropě a získala tak spoustu fandů na starém kontinentu.

Na základě úspěchu s Hell Awaits kontaktoval skupinu Rick Rubin - producent vydavatelství Def Jam (což byl mimochodem název Rickovy první skupiny). Rick produkoval skupiny jako Public Enemy, Run DMC nebo Beastie Boys. Když SLAYER podepsali s vydavatelstvím smlouvu, byli vůbec první metalovou kapelou v Rickově "stáji"! Proto si zpočátku hodně lidí myslelo, že Rick Rubin nemůže kapelu jako SLAYER produkovat, nicméně následující rok jim zapravdu nedal!

Rok 1986 se nese v duchu vydání nejlepšího thrasmetalového alba všech dob (kterého se do dnešního dne prodalo ke čtyřem milionům kusů) - Reign In Blood. Toto album otevírá asi nejkontroverznější píseň od SLAYER a sice Angel of Death (autor Jeff Hanneman), která pojednává o experimentech, které prováděl na svých obětech (židech) doktor Joseph Mengele, za druhé světové války v koncetračním táboře v Osvětimi.

Tímto se kapela dostala do problémů, protože mnoho lidí ji označilo za NACISTY. Možná k tomu přispělo i to, že si do svého loga zvolili železného orla a svůj fanclub nazvali SLAYTANIC WEHRMACHT a Jeff Hanneman v té době nosil na své kytaře nálepku se symbolem SS (což však znamenalo Slatanic Slaughter)! K tomu poznámenává Tom Araya: "My a nacisti? Nacistická kapela, kde spolu hrají Chilan, Kubánec a Žid??? Jděte někam ...!!!!! Díky tomu všemu bylo v té době zrušeno několik koncertů a také vydání alba se zdrželo, takže se na pulty dostalo až v říjnu roku 1986 (USA) a do Evropy dorazilo až v únoru roku 1987, protože byl problém najít distributora. I přes to všechno (nebo právě proto) si album koupilo přes 500 000 fanoušků a Reign in Blood se stalo první zlatou deskou skupiny SLAYER. Navíc se bez reklamy dostalo do US-Top 100. V témže roce ještě SLAYER natáčejí cover skladbu od skupiny IRON BUTTERFLY s názvem In a Gadda Da Vidda, která byla umístěna na soundtracku k filmu Less Than Zero.

V kapele se však objevují první problémy mezi Davem Lombardem a zbytkem kapely. V roce 1986 při promo turné k albu Reign in Blood Dave odchází z kapely a je nahrazen Tony Scaglionem ze skupiny Whiplash. Ale Tony nebyl pro SLAYER tím pravým a neplnil Daveovu úlohu, takže se Lombardo ke kapele zase vrátil. V té době kolovaly pověsti to tom, že pokud by se Dave nechtěl vrátit do kapely měl by ho nahradit Gregg Hall ze SACRED REICH. Dave se ovšem vrátil, takže zůstalo jen u spekulací. Rok 1987 byl z hlediska koncertování pro skupiny skutečným zápřahem, protože vystupovala jak v USA tak i na velkých koncertech po Evropě a zbytku světa!

Rok 1988. Dozrál čas na novou desku. Ta dostala název South of Heaven a fanoušci očekávali, že předčí předchozí Reign In Blood, kterou si SLAYER postavili laťku hodně vysoko. South of Heaven je však oproti Reign in Blood méně brutální a dá se říci, že i pomalejší. V té době ho mnoho fandů SLAYER odmítlo, nicméně později ho přijali zpět za své. Tuto desku zkomponovali Tom Araya a Jeff Hanneman a od Reign in Blood se lyšila především po textové stránce. Kapela opustila satanistická témata a věnuje se více válečným a nacistickým námětům (South of Heaven, Mandatory Suicide a Silent Scream). K desce samotné poznamenal Jeff Hanneman: "Všem těm, kteří si myslí, že nejsme schopni dorovnat či překonat úspěch s Reign in Blood vzkazuji toto: ty MY jsme udělali Reign in Blood, my jsme tu desku vymysleli, napsali a nahráli - nikdo jiný! Nepotřebujeme překonávat sami sebe ...... my jsme SLAYER".

Po uvedení desky na trh, absolvovali SLAYER velké koncertní turné po USA i Evropě. V té době se stali idoly pro mnohé skinheady (jak v Evropě, tak i v USA), ale SLAYER nebyli nikdy NACISTÉ.

Rok 1990 znamenal vydání dalšího geniálního alba s názvem Seasons in the Abyss. Na tomto albu skupina kombinuje starý zvuk SLAYER s novými postupy. Na této desce je mimo skvělé hudby, také výborná textová složka do které se zapojil i Tom Araya, který je znám svým zájmem o masové vrahy a na albu je proto píseň Dead Skin Mask, která pojednává o Edu Geinovi. Skladba War Ensemble pojednává o strategickém vedení války a pak jsou tu skladby, které otextoval Kerry King - a to Spirit in Black, Born of Fire a Skeleton Society. Této desky bylo prodáno přes 1 000 000 kusů a SLAYER za ni obdrželi jak zlatou, tak i platinovou desku, což svědčí o tom, že byla dobře přijata nejen kritikou, ale i fanoušky!

Po vydání tohoto alba následovala největší koncertní tour v (thrash)metalové historii nazvaná Clash of the Titans. Složení pro Evropu a USA vypadalo následovně. Evropa: Slayer, Megadeth, Suicidal Tendencies, Testament. USA: Slayer, Megadeth, Anthrax, Alice in Chains. V průběhu tohoto turné se trošku přiostřily vztahy mezi SLAYER a MEGADETH (údajně při koncertním setu Megadeth, fandové vyvolávali Slayer, Slayer, Slayer .....). Se všemi ostatními skupinami však SLAYER vycházeli naprosto bez problémů.

K 10. výročí existence skupiny vydali SLAYER live - dvojalbum s názvem Decade of Aggression, které ovšem vyšlo o rok dříve - v roce 1991. Toto koncertní 2CD mapuje uplynulých 10 let skupiny průřezem jejich předchozích alb, má vynikající "smrtící" zvuk a skvělou koncertní atmosféru a navíc se opírá o osvědčené songy z repertoáru SLAYER jako jsou Angel of Death, Mandatory Suicide, South of Heaven, Rainning Blood ....! Z tohoto koncertu měl být pořízen i videozáznam, který ovšem nakonec nebyl distribuován (na přání členů skupiny z důvodů nízké kvality). Nicméně hudební stanice MTV uvedla 2 nebo tři skladby (mimo jiné Dead Skin Mask, nebo Black Magic a Reign in Blood). Toto album se také velice brzy po uvedení na trh stalo zlatým!

V roce 1992 se objevuje nemilá zpráva - a to: Dave Lombardo byl vyhozen ze skupiny SLAYER. Neoficiálně prý Tom, Jeff a Kerry nazývali Davea a jeho manželku Theresu jako "Ken a Barbie", protože Dave ji bral všude sebou, trávil s ní většinu času a nestaral se o zbytek kapely.

Takže došlo na hledání nového bubeníka. Tím se stal Paul Bostaph, který v té době hrál v jiné kapele z Bay Area - Forbidden. Kerry, který Paula znal už z dřívějška mu zavolal a předal mu seznam skladeb, které by se měl naučit, pokud by měl zájem bubnovat ve SLAYER. Když Paul po 3 týdnech přišel na "předváděčku" zahrál všechny skladby, které mu Kerry dal a ještě přidal jednu, která na seznamu nebyla - Silent Scream (která je velmi těžká). Tímto byl přijat do SLAYER nový bubeník!

Skupina se ten rok zúčastnila (už s novým bubeníkem) festivalu Monster of Rock, který probíhal v Polsku, České Republice, Německu a Anglii. V tom stejném roce hrají také na Monster of Rock v Doningtonu (Anglie) poprvé společně se skupinami Iron Maiden a W.A.S.P. (toto vystoupení si budou dobře pamatovat, protože hráli ve velice deštivém a bouřlivém počasí)! Po těchto vystoupeních se SLAYER "vytratili z scény" a kolovaly zvěsti o tom, že se skupina rozpadla, což se však ukázalo jako nepravdivá informace, protože v roce 1993 přispěli na soundtrack k filmu Judment Night skladbou Disorder, kterou nahráli společně s raperem Ice-T (který je mimochodem velkým obdivovatelem a fanouškem skupiny a na tuhle spolupráci se velice těšil). Tohle období bylo pro thrash metalové skupiny velice těžké, protože se začali prosazovat nové žánry a thrash metal se stal mrtvým žánrem (hodně thrashových kapel v 80. let také díky tomu skončilo - Violence, Death Angel, nebo Dark Angel).

Na začátku roku 1994 vyšla zpráva o tom, že SLAYER začali pracovat na nové desce, která by měla být na pultech v únoru téhož roku. Díky problémům s nahrávací společností však deska opustila studio až v průběhu léta 1994 a na pulty prodejen přišlo až v říjnu téhož roku! Album nese název Divine Intervention a je velmi agresivní (dalo by se říct, že je to Reign in Blood devadesátých let). Tuto desku napsali hlavně Kerry King a Tom Araya a proto je oproti předchozím o něco rychlejší (skladby Killing Fields, Ditto Head a Divine Intervention). Album si ve státech koupilo na 800 000 fans a v žebříčku US Top 100 se dostalo na 8 pozici po prodeji 100 000 kusů během prvního týdne.

S tímto albem se opět objevily problémy ohledně nacismu. Na desce je skladba SS-3, kterou napsal (jak jinak) Jeff Hanneman a která pojednává o veliteli SS Reinhardu Heydrichovi (na kterého byl spáchán atentát u nás)! Max Cavalera (toho času kytarista a zpěvák skupiny SEPULTURA) je nazval nacisty a obvinil je, že na svých koncertech získávají jako své fanoušky neonacisty! Dále pak, že SLAYER mají nacistickou image. Na jedné francouzské televizní stanici se k tomu vyjádřili i SLAYER a SEPULTURU nazvali bandou debilů z Brazílie. Komunikace mezi těmito dvěma kapelami byla v té době (slušně řečeno) na dost špatné úrovni. Posléze, když Max ze skupiny SEPULTURA odešel se vztahy mezi ním a SLAYER opět udobřily.

Koncem roku 1994 vyrazili SLAYER na evropské turné Intourvention společně s MACHINE HEAD v roli předskokanů (mimo jiné jste je mohli vidět v Ostravě - vynikající koncert)! I k tomu měl již výše zmiňovaný Max Cavalera jisté konstatování. Doslova řekl: "MACHINE HEAD SLAYER převálcují, protože ti jsou již staří a unavení!". Opak byl pravdou! Obě skupiny spolu na tomto turné vycházely výborně k čemuž Kerry King poznamenal (právě on prý stál za tím, že Machine Head předskakovali Slayer): "MACHINE HEAD jsou pro nás perfektní zahajovací kapelou!" (v současnosti už vztahy mezi Kerrym a Robem Flynem už tak ideální nejsou). Evropské turné skončilo v prosinci roku 1994 a bylo velice úspěšné.

Na vnitřní obálce CD Divine Intervention můžete vidět ruku Mike Meyerse, který si do ní nechal vyřezat logo SLAYER. Začátkem roku 1995 začíná americká část koncertního turné na kterém společně se SLAYER a MACHINE HEAD vystupují ještě BIOHAZARD. Turné bylo opět velice úspěšné a skoro na všech místech, kde se hrálo byly lístky dlouho dopředu vyprodány! V březnu 1995 natáčejí SLAYER svoje první domácí video, které se jmenuje Live Intrusion a které je ukázkou skvělé práce skupiny na pódiu i v zákulisí!!!!! Tato videokazeta se dostala v USA na první místo v žebříčku nejprodávanějších videokazet.

V roce 1996 vydali SLAYER punkových coverů Undisputed Attitude, které bylo pro mnoho fandů velice nezvyklé. Byla to pocta pro skupiny na kterých SLAYER vyrůstali a o tomto albu už mluvili delší dobu. Když se jim naskytla příležitost a čas na natočení tohoto alba - udělali to. Na této desce se nacházejí skladby od skupin jako T.S.O.L., Minor Threat, D.I. a mnohých dalších. Jsou zde i tři vlastní písně SLAYER a to: Can´t stand you, DDAMM (Drunk Drivers Against Mad Mothers) a Gemini. Can´t stand you a DDAMM jsou písně, které napsal Jeff Hanneman v roce 1984 pro svůj vedlejší projekt, který nebyl nikdy realizován. Gemini je velice pomalá skladba, která měla být použita na soundtracku, ale ten nikdy nevyšel. Pojednává o utrpení obětí masového vraha (Zodiac).

Jedna věc je pro SLAYER typická - a to, že svoje desky vydávají se zpožděním oproti původním předpokladům. Stejně tak to bylo i s Undisputed Attitude, která se měla původně jmenovat Selected and Exhumed. Undisputed Attitude byla na pultech v květnu 1996 a dokončena přitom byla už v průběru října a listopadu roku 1995.

Po natočení této desky odchází ze skupiny Paul Bostaph, což byl pro mnohé fans velice šokující, protože většina věřila, že Paul je pro SLAYER tím pravým bubeníkem. Paul sám řekl, že už je z metalu unavený a že se chce věnovat práci se skupinou The Truth about Seefood. Takže SLAYER byli opět nuceni najít si bubeníka. Tím se stal John Dette z TESTAMENT. Po natočení alba jeli SLAYER (už s novým bubeníkem) do Evropy, kde se účastnili letních festivalů (Dynamo Open Air - NL, Rokslide Festival - DK, nebo Graspop Metal Meeting - BE). V říjnu roku 1996 se ještě SLAYER účastní Ozzfestu společně se skupinami Neurosis, Fear Factory, Biohazard, Sepultura, Danzig a samozřejmě Ozzym Osbournem. Na jaře roku 1997 vyšel záznam z tohoto koncertu na CD. Po tomto turné se objevily opět problémy ..... s bubeníkem. John opouští skupinu (poslední koncert absolvoval 26.10.96 na Ozzfestu v San Bernardinu - Kalifornie), protože nevycházel dobře s Tomem a také díky tomu, že se spíše orientoval na hardcore! Takže se začal opět hledat bubeník.Paul Bostaph mezitím opustil The Truth about Seafood (Pravda o mořské potravě) a byl osloven zda by neměl zájem o návrat. Paul souhlasil a v lednu roku 1997 znovu nastoupil do skupiny! A nastal čas pro nové album. V roce 1997 byla nahrána píseň No Remorse (I Wanna Die) (společně s německou techno skupinou Atari Teenage Riot) pro soundtrack k filmu SPAWN.

Ačkoli kapela byla založena v Kalifornii v USA ve městě Los Angeles, všichni její členové mají arménské občanství. Zpěvák Serj Tankian a bubeník John Dalmayan se narodili v Libanonu, kytarista Daron Malakian pochází z Hollywoodu v Kalifornii a basskytarista Shavo Odadjian se narodil v Arménii.

Kapela své první album vydala v roce 1998. Album se jmenovalo jako kapela - tedy System of a Down Před vydáním tohoto alba se několik písní vydalo jako singly. Album se v americkém žebříčku umístilo na 124. místě a bylo oceněno platinovou deskou.

Své druhé album Systémi vydali až v roce 2001. Album dostalo jméno Toxicity. V Americe se vyhouplo na 1. místo žebříčku a v Británii se umístilo 13. Navíc bylo oceněno čtyřmi platinovými deskami. Následující deska Steal this album!, která vyšla v roce 2002 narozdíl od předcházející Toxicity propadla. V Americe byla až 15. a v Británii dokonce 56.

Dlouhé čekání na nové album se pravděpodobně kapele vyplácí, protože své čtvrté dvojalbum, které se jmenuje Mezmerize, vyšlo až v roce 2005 a v umístění na žebříčcích prodejnosti porazilo album Toxicity. Mezmerize se v Americe umístilo na 1. místě a v Británii na místě druhém. A ještě navíc napodobilo System of a Down a Toxicity a získalo platinovou desku. 22. listopadu 2005 kapela vydala "druhou část" Mezmerize album Hypnotize

zleva: Jukke,Emppu,Marco,Tarja,Tuomas

zpěv - Tarja

kytara - Emppu, Marco

basa - Sami

bubny - Jukka

klavír - Tuomas

Myšlenka Nightwish byla zrozena jedné červencové noci 1996, kdy Tuomas seděl se svými přáteli kolem táborového ohně. První tři akustické, náladové písně, byly nahrány mezi říjnem a prosincem r. 1996. V tu dobu měla skupina tři členy: Tuomase,Tarju a Emppuho.Nigthwish chtěli vědět, jak by jejich hudba zněla s bicími, a tak se ke kapele připojil Jukka. Emppu také vyměnil akustickou kytaru za elektrickou. Po pár týdnech cvičení šli v dubnu 1997 do studia a nahráli sedm písní, které můžete najít na limitované edici alba Angels Fall First. Toto album bylo vydáno na začátku října a umístilo se na 31. místě žebříčku alb ve Finsku. Svůj první koncert odehráli Nigthwish v Kitee 31. prosince 1997.

V dubnu 1998 začalo natáčení prvního videa The Carpent. Bylo hotovo na začátku května a hrálo v Jyrki. V létě se Nigtwish přidal basák Sami Vänskä. 13. listopadu koncertovali Nigthwish v Kitee, kde bylo také nahráno video pro píseň Sacrament of Wilderness. Single této písně byl vydán 26. srpna, nové album Oceanborn vydali 7. prosince.

Na začátku roku 2000 začali Nigthwish nahrávat své třetí album.Vítaným přerušením nudné práce ve studiu byla finská kvalifikace hudební soutěže Eurovize, již se zúčastnili s písní Sleeping Sun. Nightwish vyhráli první kolo kvalifikace, ale i přes své zdrcující vítězství v televizním hlasování skončili na druhém místě.

Nové album Wishmaster bylo vydáno v květnu a Nightwish se okamžitě vydali na turné, které začalo v Kitee, rodišti skupiny. Tam také obdrželi tři zlaté desky za Oceanborn a singly Sacrament of Wilderness, Walking in the Air a Sleeping Sun. Wishmaster vyletěl na první místo finského žebříčku a udržel si ho tři týdny. Právě tato doba stačila na to, aby obdrželi zlatou desku.

Jejich dalším projektem bylo vytvoření živého koncertního záznamu na DVD a VHS spolu s limitovanou edicí živého alba (pouze pro Finsko) Koncert byl odehrán v Tampere 29. prosince 2000. Materiál byl vydán v dubnu 2001 ve Finsku, celosvětově pak v létě 2001. Na konci záznamu jsou skupině předány platinové desky za Wishmaster a zlaté desky za singl Deep Silent Complete! Nightwish taky prodloužil nahrávací kontakt se Spinefarm Records a jedno album, které bylo naplánováno na léto 2002.Finské turné skončilo téhož roku v Nivale a Nightwish měli blízko k rozchodu. Tuomas vyrazil do Laponska trampovat a urovnat si myšlenky. Aby mohla skupina dále pokračovat, muselo dojít ke zmšnám. Jak sám řekl, chtěl Tuomas Nightwish rozpustit kvůli dlouhotrvajícím neshodám ve skupině. Sami, který byl ve skupině od dob Ocenaborn, musel odejít. Marco Hietala, známý z Tarotu a Sinegry, slíbil, že vstoupí do skupiny jako náhrada pro další album a turné. Začátek roku 2002 přinesl skupině ve srovnání s předchozími obtížnými časy dobré zprávy. Jako skupina i jako jednotlivci se umístili na předních místech čtenářských hlasování v mnoha domácích i zahraničních magazínech. Fanoušci je po změnách neopustili, ba právě naopak, Ever Dream, první singl nadcházejícího alba, získal ve Finsku zlatou desku už po dvou dnech. V té době také Nightwish oznámili, že si dají pauzu hned, jak skončí "Century Child World Tour 2002", Tarja během této pauzy dokončí svá studia v Německu. Po tomto oznámení se mezi fanoušky objevilo mnoho spekulací. Sami odešel minulý podzim, teď rok dlouhá přestávka…Century Child vyšlo v květnu 2002 a vytvořilo rekord v prodeji, získalo zlato ve Finsku už po dvou hodinách! Po dvou týdnech získalo platinu (30 000 kopií) a rychle se prodávalo dál. Měli i velký úspěch v cizině.Prodáním udivujících 59 000 kopií ve Finsku se stalo Century Child druhým nejprodávanějším albem roku 2002 v zemi. Nightwish obdrželi za Century Child svou první dvouplatinovou cenu, prodalo se 60 000 kopií. V roce 2003 byl natočen DVD dokument End of Innocence, jehož datum vydání bylo neustále odkládáno kvůli obrovskému množství materiálu. V květnu 2003 oznámila Tarja Turunen, že se před několika měsíci tajně vdala a že se stěhuje zpět do Finska. DVD End of Innocence bylo konečně vydáno 6. října 2003 a v tomto momentě začalo nahrávání dalšího alba. Jejich páté album "Once" mělo být nejdůležitějším albem v historii Nightwish. Mezitímso finská prezidentka Tarja Halonen také všimla úspěchu Nightwish a pozvala Tarju Turunen a jejího manžela Marcela Cabuliho na každoroční oslavu dne nezávislosti konanou v prezidentské rezidenci.Před vánoci 2003 Nichtwish vydražili jevištní pozadí z "Century Child World Tour" a všechny peníze věnovali na charitu. Těchto 1750 eur získal domov dětí v Ristiině v prosinci 2003. Peníze byly předány Tarjou Turunen, hrdým majitelem jevištního pozadí se stal Michael "Big Tini" z Německa. Nemo byl prvním vydaným singlem nadcházejícího alba a byly k němu vytvořeny také velkorozpočtové video. Režisérem byl Antti Jokinen, který předtím pracoval např. pro Shania Twain a Eminema. Vydavatelství Nuclear Blast utratil propagací Once hlavně v Německu značné množství peněz. Obrázky Nightwish a Once zaplavily všechny televizní kanály, metra, autobusy a ulice, a tento nátlak nebude jen tak zapomenut, každý Němec Nightwish od teď zná. Once ve Finsku získalo, stejně jako singl Nemo, zlato hned v den vydání. Nightwish se vydali na turné 150ti koncertů na všech kontinentech, které trvalo do konce roku 2005. Toto turné bylo zatím největší v celé historii Nightwish.

Zpěvák, jehož vysoká fistule nahání strach, postava s nejosobitějším projevem v Heavy metalovém průmyslu, démon, jenž si pro vlastní hrůzostrašné texty píše i hudbu a pak vše dokonale zapěje, to je King Diamond.

Kodaň. Den jako každý jiný. Lidé se spokojeně procházeli po městě, sluníčko hřálo a všichni se těšili na blízké dovolené. Děti si bezstarostně hrály na písku, jelikož vysvědčení je už téměř hřálo v kapse. Ulicemi projel autobus, který vezl lidi z práce, do práce, na nákupy či jen tak. Na křižovatce dal přednost sanitnímu vozu. Asi pospíchal s pacientem do nemocnice. Do stejné nemocnice, kde se doktor skláněl nad jednou ženou. "Už to bude, zatlačte ještě, již vidím hlavičku." Paní Peterssonové setřela pot z čela sestra. Netrvalo dlouho a za chvíli se porodním sálem rozlehlo plesknutí a dětský pláč. "No vidíte, máte krásného a zdravého kluka. Jak se bude jmenovat?" "Kim", hlesla matka. "A bude to zpěvák s pokladem v hrdle!"dodal Bůh, jenž vše sledoval ze své věčné Země. "Ano, ale zpívat bude podle mých not!" Satan se na svém trůnu rozchechtal. V tu chvíli nikdo z obyčejných smrtelníků netušil, co se dnešního dne událo. Píše se rok 1956, 14. Červen. Kim Bendix Petersson alias Kim Bengston, jak zní jeho další mutace jeho jména, poté co se postavil na nohy, nazul kopačky a rozhodl se, že bude se svými deseti kamarády v týmu střílet soupeřům branky.

Díky kamarádovi z fotbalu se dostal v roce 1968 k albu Led Zeppelin a okouzlen tou hudbou zakoupil kytaru a před zrcadlem cvičil hru Jimmyho Page. Od té doby začala jeho hudební kariéra. V sedmnácti letech se dostává do kapely jménem Brainstorm. (nezaměňovat se současnou Heavy metalovou kapelou z Německa). Zde působil jako kytarista. Ačkoli tato kapela byla první v jeho kariéře, přestože byl mladým zajícem a i když hráli pouze převzaté kousky, byla účast Kima v této kapele celkem důležitá. On i jeho spoluhráči věřili tomu, že úspěch jim přinesou originální jména. Proč se Kim rozhodl pro King Diamond není celkem jasné. Ať se věci mají jakkoliv, dnes ho nikdo jinak neosloví včetně jeho matky.

Po anabázi v Brainstorm se připojil k Black Rose. Mělo to ovšem jeden háček. V inzerátu bylo uvedeno, že dotyčná skupina hledá zpěváka. King předtím nikdy nezpíval a zpěv mu byl odporný, přesto věřil, že se k nim vnutí coby zpívající kytarista. Ale vše dopadlo jinak a proto se musel dál držet mikrofonu. Tehdy poprvé na jevišti představil svůj Make-Up, jenž měl tehdy značně naivní podobu a do současných Kingových masek měl značně daleko. Už tehdy King objevil v sobě schopnost hrát divadlo a při koncertech popravoval loutky naplněné vepřovou krví. No. A ještě jedna věc, která byla pro Kinga ohromně důležitá. Při koncertě Black Rose ho pochválil jeden fanoušek radící mu, aby více používal svůj falzet. King se netají tím, že to pro něj byla poklona a od té doby více trénoval svojí fistuli.

V tu dobu byl o Kinga zájem, vyhlédli si ho kytaristé skupiny Brats, a oslovili Kinga s nabídkou, zda-li by s nimi nechtěl spolupracovat. Jména oněch kytaristů? Michael Denner a Hank Shermann. King souhlasil a do skupiny si přinesl i svojí hudební orientaci. Brats přitvrdili a několik skladeb zvěčnili na demu. Nový, tvrdý materiál se ale nelíbil gramofirmě, která požadovala komerčnější hudbu a zpěv výhradně v mateřštině, tedy Dánštině. King a Hank nesouhlasí a odcházejí ze skupiny. Michael zatím založil skupinu Danger Zone a jelikož stará láska nerezaví, vzpomněl si v roce 1981 na své kamarády a požádal je o spolupráci při natáčení dema. Všichni si kápli do not a spolupráce neskončila pouze při natáčení zmíněné demokazety a naopak pokračovala dál. Všichni byli spokojeni až na Kinga, jelikož ten s nechutí zpíval "vyměklý" skladby z pera Michaela Dennera. I přesto jejich spolupráce byla velice plodná a poté co neschopného bubeníka nahradil na inzerát sehnaný Kim Ruzz nastal ten pravý boom. Tím se datuje vznik převeliké skupiny Mercyful Fate. Skupiny, jenž byla teprve v začátcích a jenž ovlivnila takové množství kapel metalové filozofie. Hank se stal skladatelem a King výhradním textařem. Na tento post ho posunula Satanova hnáta. Kinga už tehdy lákaly legendy a tajemno, nezřídka kdy prokládané okultní a satanistickou tématikou, ale skutečný zvrat přinesla až příhoda jenž ovlivnila hned některé hudebníky Mercyful Fate. Snad sám Satan chtěl Kingovi vysvětlit, že Satanismus neznamená žraní malých dětí a chlastání jejich krve a proto nechal samovolně ve vzduchu viset několik sklenic. Společně s Kingem na tu scénu zíral i Kim Ruzz a Kingův brácha Stig. To Kinga natolik ovlivnilo, že začal brát okultistiku natolik vážně, že si sehnal Satanskou bibli od bratrance Lucifera Szandora La Veye.

Rok 1982 poprvé přivedl Mercyful Fate do opravdového studia, kde byl jejich materiál poprvé regulérně zvěčněn na gramofonovou desku. Malá firmička Ebony z Britských ostrovů byla natolik okouzlena druhým demem, že nabídla Mercyful Fate spolupráci na kompilaci Metalic Storm. Mercyful Fate přispěli svojí trochou do mlýna dvěmi skladbami Walking Back To Hell a Black Funeral i když na konečném produktu se objevila pouze druhá jmenovaná skladba. V té době byl již vykrystalizován sound Mercyful Fate. Kingův neobyčejně vysoký vokál a tempa samotných skladeb jimž dominovalo častě střídání pomalých pasáží s rychlejšími nášupy, do té doby nikým nepraktikované. Netrvalo dlouho a skupina nahrála pro Rave-On records mini LP bez názvu. To však bylo nahráno ve spěch a tak tam byly zachyceny i všechny chyby, vše je však opraveno na CD verzi.

V době nahrávání si skupina odskočila na koncertík v nedalekém Eidhovenu, který později přerostl v mega festival Dynamo Open Air. Přes mizernou zvukovou kvalitu alba je o skupinu zájem a je pozvána do Anglie, kde pro BBC Radio 1 nahrává skladby Curse Of The Pharaohs, Evil a Satan´s fall. Všechny byly odvysílány. To již píše rok 1983. Skupina koncertuje v Holandsku i v Německu a po jednom koncertním vystoupení podepíše smlouvu s Roadrunner Records k nahrání debutového alba. To neslo název Melissa a vyšlo 26. Listopadu. Album bylo pojmenováno po lebce, kterou King kdysi dostal od jednoho profesora. Lebku o několik let později zcizil člen Fan Clubu. Údajně Melissa byla ve středověko čarodějnici. Roku 1984 skupina nahrává druhé LP Don´t Break The Oath na kterém se objevují i nejstarší skladby Mercyful Fate. Skupina opět postoupila výše a vyráží poprvé za oceán, aby v USA koncertovala s takovými esy jakými byly Twisted Sister a Metallica, později Exciter a Motorhead. Na přelomu let 84-85 došlo v táboře Mercyful Fate k prvnímu vážnému rozporu. Hank přinesl nové skladby, které se nikomu nelíbily a jenž se ani v nejmenším nepodobaly dosavadní tvorbě Mercyful Fate. Hank se však choval ke svým kolegům sobecky a jelikož King neuznával kompromisy a nepřistoupil na Hankovo trvání, požadující poloviční zastoupení na desce, opouští King v dubnu 85 skupinu.

King oslovil všechny zbývající členy Mercyful Fate a nabídl jim místo ve svém projektu, který již nesl delší dobu v hlavě. Michael i Timi souhlasili. I Kim Ruzz nebyl proti, ale místo aby se věnoval jen svým škopkům, chtěl mluvit do politiky sdružení King Diamond, pro což neměl King pochopení. Tím skončila hudební kariéra Kima, jenž raději roznášel poštu a přiživoval se hraním v barech. Kimovo místo obsadil mladík Mickey Dee (ex-Geisha) a Hanka nahradil Mickeyův kámoš Andy La Rocque (ex EF Band). Ani samotný King ještě netušil jakou legii kolem sebe postavil. Roku 1985 stačili nahrát singl No Presents For Christmas, kde titulní skladba nutí po textové stránce k úsměvu. Hlavní roli si zde zahráli Tom & Jerry, jenž se posilují sklenicí sherry. Hudebně byla skladba vzdálena tvorbě Mercyful Fate, zatímco B skladba Charon byla jako z její vytrýny. V roce 1986 přišlo album Fatal Portrait. Album bylo ideální pro zachování fanoušků Mercyful Fate i pro získání fanoušků nových. King upouští od svých satanisticky laděných textů a poprvé zkouší práci s koncepčním zpracováním textů. V roce 1987 vydává King s nezměněnou sestavou své nejdůležitější album Abigail. S hudbou v jedné skladbě vypomohl Andy a rovněž v jedné Michael. Album podporuje singl The Family Ghost, na nějž byl zhotoven i videoklip. Hudebně se materiál nese na úrovni předchozího LP. Melodické rychlé linky prokládané Andyho sóly se střídají s pomalejšími, tvrdšími kousky.

Po natočení alba se ze skupiny odporoučí Michael a jeho místo obsadí Michael Moon a později Pette Blakk, též odchází basák a nastupuje Hal Patino. V roce 1988, kdy vychází jasně nejúspěšnější album Them skupina definitivně opouští od tvorby Mercyful Fate. Sestava jenž natočila následující dvě alba byla nejsilnější sestavou formace King Diamond. Andy dostal možnost spolupracovat na třech skladbách. Při koncertech kapely v USA, dojde ke konfliktům mezi Kingem a Mickeyem. Mickeymu přestane vyhovovat dění uvnitř kapely a je přesvědčen z kapely odejít. Kingovi se v USA natolik zalíbilo, že zde zůstal a našel si zde nový domov. To komplikuje situaci, jelikož nedochází k častým zkouškám a výměna materiálu vázne ve vzdálenosti USA - Švédsko. Další faktor znemožňující nahrávání dalšího alba je shánění nového bubeníka. Roadrunner využívají nečinnosti souboru a vydávají kompilaci The Dark Sides, kde jsou ke slyšení všechny singly King Diamond plus bonusy. K nahrávání dalšího alba Conspiracy je přizvám technik od Whitesnake Chris Whytemeir, který však není schopen udržet Mickeyho vysoký standard a proto kapela doslova uprošuje Deeho, aby je nenechal ve štychu. Mickey album nabubnuje jako najatý bubeník a dává Kingovi navždy vale. Od té doby jeden na druhého hází samou špínu.

Album Conspiracy je pokračováním alba Them. Andy tentokráte dostal více prostoru a jeho práce na albu jsou půl napůl společně s Kingem. Pro následné turné bylo najít vhodného bicmena a tím pravým se nakonec ukázal Snowy Shaw. Album opět slavilo úspěch a z koncertů se stávalo divadlo. Následující album The Eye bylo přijato vlažně. Album z půli složil King a zbytek nechal Andymu, Petemu a na jedné skladbě dokonce spolupracoval Snowy. King odchází od Roadrunner, která The Eye definitivně pohřbí. Žádný klip, žádná propagace. Odchod od firmy byl jen začátkem všech trablů Kingovy eskadry. Pete a Hal začali holdovat tvrdým drogám a u Kinga pro ně nezbylo místo. V roce 1991 vychází jen živá nahrávka Abigail a v roce 1992 kompilace Return Of The Vampire od Mercyful Fate, kde jsou ke slyšení pradávné kousky kapely a kompilace A Dangerou Meeting, které je jakýmsi Best Of Mercyful Fate & King Diamond. A King? Žije v USA, píše román a materiál na své další sólové album a představuje světu novou kapelu. Místo Peteho je najmut Michael Wead a Halovo místo obsazuje Sharlee De Angelo. Toto sdružení ale nikdy nenahrálo jedinou skladbu a dokonce nevystoupilo na jediném koncertě.

Na scéně se připravuje něco, o čem se Kingovi možná ani nezdálo. Snad zájem fanoušků, snad prodejní úspěch obou kompilací vede Kinga k povolání Mercyful Fate. Všichni členové souhlasí, bohužel Kim Ruzz není na potřebné úrovni aby zvládl složitosti hudby Mercyful Fate a je nahrazen Snowy Shawem. Sen generace fanoušků je splněn, někteří se můžou zbláznit radostí. V roce 1993 vychází album In The Shadows, pohybující se mezi tvorbou Mercyful Fate a King Diamond, pro firmu Metal Blade (Ačkoli je Snowy představen v bookletu CD, skutečným bubeníkem alba se stal Morten Nielsen. Opravdovým zážitkem je účast Larse Ulrycha z Metalliky, jenž natloukl poslední sklabu Return Of The Vampire. Lars je nejenom Kingovým krajanem, ale také velkým fanouškem Mercyful Fate. (Těžko polemizovat nad tím, pro koho byla Larsova účast na albu větší čest.), které je podpořeno klipem Egypt a několika koncerty. Na konci roku vychází kompilace The Bell Witch, které obsahuje i čtyři live nahrané skladby. Následující rok vychází album Time, které je konečně tak temné jako první alba Mercyful Fate. Je natočen videoklip Nightmare Be Thy Name a na albu se objevuje jediná pomalá skladba souboru v historii a dokonce v ní nalezneme první díl příběhu The Mad Arab. Kapela vyrazí na evropské turné, které nemá minout ani Českou republiku, ale pozdní vydání alba na evropský trh vše mění. Ani do třetice není možno Kinga spatřit v našich krajích. Mercyful Fate tedy žijí, ale co se stalo se sólovou kariérou Kinga Diamonda? Rok 1995 a album The Spider´s Lullabye. Ke Kingovi a Andymu přibyli bicmen Darin Anthony, kytarista Herb Simonsen a basák Chris Estes hrávající dřív společně v americké lokální kapele Mindstorm. Změnila se i vydavatelská firma. Stala se jí Massacre records. Za pět let se na hudebním poli mnoho událo a zmíněné album bylo jiné než jeho předchůdci. Najednou chyběla ona orchestrální rytmika a kapela spíše vsadila na rychlost. Nicméně album bylo více než solidní a hudebně si ho rozdělili King s Andym.

V roce 1996 vychází nové album Mercyful Fate In To The Unknown. Na bubenické stoličce se představil Bjarne T. Holm. Album definitivně navázalo na své předchůdce a bylo označováno za pravé comebackové album. Pro klip byla vybrána skladba The Unvitited Guests. Pokračuje zde i příběh šíleného Araba. Tématicky je King trochu jinde, než u svých prvotin. Nyní ho více zajímají legendy a tajemné příběhy. A o necelý měsíc později vychází The Graveyard od King Diamond. Při následném dvouturné použil King nový Make-Up, byl celkově jednodušší a více morbidní. Mezitím dochází u Mercyful Fate ke změně kytaristy. Michael se chce věnovat rodině a je nahrazen Michaelem Weadem, jenž byl přítomen i na zmíněném turné, stejně tak jako nový bubeník King Diamond John Luck Hebert. Obě nová alba vycházejí téměř současně. Mercyful Fate přicházejí s Dead Again, kde je moc znát přítomnost nového kytaristy. Album King Diamond je nazváno jednoduše Voodoo. Do posledního detailu připravené album. Rok 1999 přinesl poslední řadovou desku Mercyful Fate 9 a rok nato vychází od Kinga House Of God, jen se můžeme těšit na turné.

Příběh kapely, která se nesmazatelně zapsala do historie Heavy Metalu!

AC/DC je australská hardrocková skupina, která zaznamenala první vystoupení na Silvestra roku 1973 v Sydney. V červnu 1974 vyšel skupině první singl (zpěv: Dave Evans) a v únoru 1975 první album High Voltage (Vysoké Napětí) . V létě stejného roku se také ustálila sestava skupiny v následující složení: Angus Young - sólová kytara, Malcolm Young - rytmická kytara (oba stály u zrodu kapely, jsou to bratři , narodili se v Glasgow ve Skotsku), Bon Scott - zpěv (také Skot), Mark Evans (baskytara), Phill Rudd (bicí).

V roce 1976 se skupina přestěhovala do Velké Británie a o rok později poprvé koncertovala v USA, a baskytaristu Evanse vystřídal Cliff Williams. Po albu High Voltage nahrály AC/DC několik dalších alb (viz. Diskografie), ale doposud nejúspěšnější přišlo v roce 1979. Bylo to Highway To Hell (Dálnice Do Pekla), díky této platinové desce se australští hardrockeři navždy zapsaly do historie světové hudby. Tento titul byl také poslední pro Bona Scotta, protože přišel velice zlomový a zároveň asi nejdůležitější rok 1980. 20. února tohoto roku byl totiž právě zpěvák se štiplavým hlasem nalezen na parkovišti v Londýně mrtev, příčina smrti - otrava alkoholem. Pro mnoho skupin by něco takového znamenalo konec kariéry, ale AC/CD i přes tuto tragédii nechtěli skončit a tak hledali nového zpěváka a našli v okolí anglického města Newcastle narozeného zpěváka Briana Johnsona, který dříve působil v britské kapele Geordie.

Po smrti Bona Scotta je kytarista Angus Young definitivně frontmanem skupiny. Význam roku 1980 tímto nekončí, protože 31. 7. vychází, za významné pomoci nového zpěváka, superpecka Back In Black (Zpátky V Černém). Album Highway To Hell bylo platinové, ale Back In Black dokonce diamantové (do dnes se ho prodalo cca. 19 milionů kusů). Je to třetí nejúspěšnější rockové album všech dob a písně z tohoto alba i dnes tvoří čtvrtinu repertoáru AC/DC na koncertech. Následují alba For Those About To Rock (We Salute You) (Zdar Všem Rockerům) - platinové a Flick Of The Switch (zmáčkni tlačítko), toto album už je spíše průměrné. Úroveň klesá a přichází změna - místo Philla Rudda za bicí usedá Simon Wright. Trojice desek Fly On The Wall (Hmyz Na Zdi), Who Made Who (Kdo Koho Stvořil) - soundtrack k filmu Maximum Overdrive a Blow Up Your Video lze označit za podprůměrná a nejslabší co AC/DC nahrály.

V roce 1989 dochází k další změně za bicími, na místo Wrighta usedá holohlavý Chris Slade. 22. 9. 1990 konečně zase album na úrovni těch ze 70sátých a začátku 80sátých let The Razors Edge (Ostří Nože) v čele s písní Thunderstruck (Hromový Úder). Srpen 1991 skupina vystupuje po třetí v historii na Monsters Of Rock Festivalu jako headliners (hlavní skupina), to se doposud žádné jiné nepovedlo. Rok 1991 znamenal pro borce ostrých rifů jakýsi "Comeback". Rok na to vychází vynikající živé album LIVE, k tomu limitované dvojalbum LIVE Special Collector's Edition a aby toho nebylo málo, tak ještě video LIVE At Donington. V roce 1994 se k bicím vrací Phill Rudd, který k AC/DC prostě patří, což se opět ukáže už o rok později, když podává, jako vždy, vynikající výkony na novém albu.

Ono album nese název Ballbreaker (Demoliční koule), které vystihuje jeho kvality, protože definitivně b

Behemoth je polská death metalová kapela založená v roce 1991. Někdy se říká, že tato kapela hraje tzv. blackened death metal kvůli jejím black metalovým počátkům.

Kapela hraje v polské metalové hudbě jednu z nejdůležitějších rolí společně s kapelami Sacrilegium a Graveland. Kapela do roku 2000 hrála spíše klasický black metal. V roce 2004, když vyšlo album Demigod, začala kapela hrát velmi tvrdý a technický death metal.

V roce 1978 kytaristé Kai Hansen a Piet Sielck hráli v kapele GENTRY,kterou postupně přejmenovávali,až vznikl název IRON FIST.Ke kapele se o chvíli později připojili basák Markus Grosskopf a bicman Ingo Schwichtenberg.V této sestavě natočili jedno demo.Poté se rozhodl Piet Sielck pro odchod ze skupiny,a Kai Hansen nakrátko přestoupil do skupiny POWERFOOL,ve které hrál i kytarista Michael Weikath.Po návratu Hansena do své stálé kapely se k IF připojil i Weiki,a kapela se přejmenovala na již ustálený název HELLOWEEN.V roce 1985 vydali EP "Helloween",které bylo nečekaně nadupané,a Kai kromě kytary také celé mini LP nazpíval.Rok na to přišlo debutové album "Walls of Jericho".Album je nahráno ve stejné sestavě,a je považováno některými fans za základní kámen speed metalu.Poté Kai prohlásil,že nemůže podávat 100% výkon jak na kytaru,tak i zpívat.Tour k "WoJ" dozpíval Ralf Scheepers,a na to se stálým zpěvákem ke konci roku 1986 stal Michael Kiske.
V roce 1987 vyšlo album "Keeper of the Seven Keys part I",jenž je spolu s druhou částí považováno za nejlepší desku od HELLOWEEN.Část druhá vyšla o rok později.Na těchto dvou CD najdeme hity jako Future World,Halloween,Eagle fly Free,Dr.Stein,I Want Out nebo opus Keeper of the Seven Keys.Po hádce s firmou Noise Records,u které natáčeli HELLOWEEN dosavadní alba,opustil roku 1988 Kai Hansen kapelu a založil vlastní partu GAMMA RAY.Kaie nahradil kytarista Roland Grapow.
Po delší odmlce a změny firmy na EMI Records vychází roku 1991 deska "Pink Bubbles Go Ape".Album je mnohem slabší než všechna předešlá,je neseno spíše v duchu heavy/rocku.Dva roky na to přišlo asi nejhorší album HELLOWEEN s názvem "Chameleon".Strašný obal,ne moc dobrá hudba = vysoká hudební krize.Ingo spadl do problémů s drogami a alkoholem,a zhroutil se.Spolu s Michaelem Kiskem na konci roku 1993 opustili kapelu HELLOWEEN!
Při hledání zpěváka a bubeníka se zbytku kapely poštěstilo.Do skupiny přišli zpěvák Andi Deris,známý například z rock/metalové kapely PINK CREAM 69,a bicman Uli Kusch z GAMMA RAY.Nová sestava hned roku 1994 vydala velmi dobré CD "Master of the Rings",které bylo považováno za znovuzrození HELLOWEEN.Ovšem po natáčení alba přišla zdrcující zpráva : Bývalý bubeník kapely HELLOWEEN Ingo Schwichtenberg skočil pod vlak.Všechny kapely hudebníků,kteří s HELLOWEEN v době řezničení Inga spolupracovali,mu věnovali buď píseň,a sama kapela HELLOWEEN dokonce celé album "The Time of the Oath".Album považuji za nejlepší v kariéře skupiny,je velmi nadupané a všichni členové na albu podávají prvotřídní výkon.Poté ještě v roce 1996 vyšel živák "High Live".
Roku 1997 se okolo HELLOWEEN nic nedělo,muzikanti se spíše věnovali svým solovým projektům.V roce 1998 vydali další skvělé album "Better than Raw",které občas překvapuje hlavně Andiho hlasovým projektem.V písni Push Deris překvapil svým vysokým hlasem (samozřejmě je i slyšet,že je to udělané přes počítač) ,a naopak v Lavdate Dominvm použil trochu až chraplavý hlas.
Píše se rok 1999,a vychází kompilace "Metal Jukebox" s jedenácti cover verzemi od skupin jako ABBA,SCORPIONS a další.V roce 2000 vychází velmi progressivní album "The Dark Ride",obsahuje písně jako Mr.Torture,dojemný ploužák If I Could Fly,nebo naopak až nadprůměrně progresivní Escalation 666.Toto CD se mi velice zamlouvá.Po dokončení turné odchází kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch.Jako náhrada přichází kytarista Sascha Gerstner z FREEDOM CALL a bicman Mark Cross z METALIUM.Ovšem z důvodu nemoci odchází,a na albu ho nahradí dva bubeníci Mickey Dee z MÖTÖRHEAD a Stefan Schwarzman.Jako hlavní náhrada za Marka byl vybrán Stefan.
Roku 2005 vyšlo DVD "Hellish Videos",na kterém najdeme 13 videoklipů,1 live-videoklip,fotogalerii a další.V témže roce vychází i zatím poslední studiové album "Keeper of the Seven Keys part III - The Legacy".Album se mi zdá nejhorší z Andiho éry,takové bez nápadu,nevýrazné a nesourodné.Na albu také bubnuje již stálý bicman Dani Loeble.V únoru 2007 vychází DVD a Live CD s předlouhým názvem "Keeper Of The Seven Keys - The Legacy World Tour 2005/2006",jenž je smícháno z tří vystoupení,a to v bulharské Sofii,japonském Tokyu a brazilském Sao Paulu.

Kapela RAGE startovala svoji power/thrash metalovou kariéru v roce 1984 pod názvem AVENGER.Zakládající sestava byla Peter Burtu (zpěv),Alf Meyerratken (kytara),Klaus Müller (basskytara),Jan Yildiral (bicí),pod touto sestavou vydali své první demo - "Demo".
Nato přišly značné personální změny,a kapela byla rázem téměř celá obnovená.Peter Wagner (zpěv,basa),Alf Meyerratken (kytara),Jörg Michael (bicí).Tato sestava vydala první debut s názvem "Prayers of Steel".Hned potom Alf opustil kapelu,a nahradili ho hned dva kytaristé : Jochen Schröder a Thomas Grüning.Poté již přišlo přejmenovaní na trvalý název RAGE.
První plnohodnotné debutové album "Reign of Fear" vyšlo v roce 1986 a na albu bylo obsaženo deset písní.Nato přišla první změna v sestavě,namísto Thomase Grüninga přišel bývalý kytarista WARLOCK - Rudi Graf.Tito členové vydali v roce 1987 album "Execution Guaranteed".Po vydání přišly další personální změny,namísto Jörga Michaela usedl za bicí Chris Ephthimiades,a po odchodu obou kytaristů přišel s těžkou úlohou jediného kytaristy Manni Schmidt,jenž nyní hraje v legendární kapele GRAVE DIGGER.
Situace v kapele se na několik let uklidnila a pokračovalo pravidelné vydávání silných alb.V roce 1988 vydali album "Perfect Man",rok na to "Secrets in a Weird World",a v roce 1990 "Reflections of a Shadow".Tato alba byla poněkud zapomenuta.Ovšem album "Trapped!",které bylo vydáno roku 1992,bylo toho času považováno za prozatimní nejlepší album RAGE.Na albu se také objevil například cover na Fast as a Shark od heavy legendy ACCEPT.
Další CD "The Missink Link" byl poněkud slabší odvar předešlé desky,ale rozhodně neupadlo v zapomnění.Roku 1994 přišly po 6 letech další změny.Namísto mistra Schmidta přišli na post kytaristy rovnou dva mástři,Spiros Ephthimiades a Sven Fischer.Téhož roku vydali album k jubileu 10 let existence - "10 Years in Rage".
Další album v pořadí je "Black in Mind" je výrazně thrashové album,velmi podobné "...And Justice for All" od METALLICY.Nachází se na něm tvrdé hity jako Spider´s Web,Black in Mind,nebo třeba desetiminutový opus In a Nameless Miracle.
Na podzim roku 1996 přichází výrazně slabší deska "End of all Days",ovšem i na ni se najdou silné momenty.
Po dvouleté přestávce přichází v roce 1998 dle mě nejslabší album RAGE - XIII,a dále v roce 1999 o trochu ambicioznější album "Ghosts",na kterém se podílel i nový,třetí kytarista Viktor Smolski z Běloruska.Po vydání alba opustili kapelu kytaristé Fischer s S.Efthimiadisem a bicman C.Efthimiadis,jako definitivní náhrada zůstal Victor Smolski a přišel významný bubeník Mike Terrana.
V této sestavě nahráli alba "Welcome to the Other Side","Unity" - dle mnoha lidí nejlepší album RAGE a "Sounchaser",které za "Unity" s oblíbeností nezůstalo pozadu.Na to vydávají v roce 2004 živák "From the Cradle to the Stage",ke kterému bylo pořízeno i DVD se stejným názvem.
V roce 2006 bylo vydané dosud poslední studiové album "Speak of the Dead",na kterém se v osmi úvodních písních předvedl Victorův symfonický orchestr Suite Lingua Mortis.Zbytek alba je znovu povedený tvrdý,ambiciozní materiál.
Na přelomu let 2006 a 2007 odešel Mike Terrana,jenž hraje nyní v kapelách AXEL RUDI PELL a MASTERPLAN,a jako náhrada přišel André Hilgers,známý hlavně z kapely AXXIS.
Za svou dlouholetou kariéru toho RAGE dokázali opravdu mnoho,a jejich styl,který se něčím liší od jiných kapel,zůstane navždy v mysli powermetalových fans!